Protektor

Podívaná světových parametrů. Opravdu. Úspěšný tým znovu přetavil relativní ekonomickou nouzi v nejednu ctnost - dobovce pedantsky vnutil originální styl, jako účelný se vybarvuje i zkratkovitý způsob vyprávění. Jediným problémem Najbrtových filmů je určitá mrtvolnost a prázdnost líčeného světa (jak kdyby za zdmi oněch bytů a kanceláří už nebylo nic a žilo tu jen pár lidí) a nevyrovnanost hereckého ansámblu (báječná Plodková proti Sandře Nováková, která bez ustání naivně "hraje"). (20.09.2009)

Konečně velký (evropský) film s naprosto originální formou. Z Marka Najbrta se pomalu stává velmi vyzrálá režisérská osobnost. Protektor je skutečně osobitost sama, jen málokdy se vidí tak svojsky přetvořená z nouze ctnost, když si tvůrci zřejmý nedostatek finančních prostředků na podobný dobový velkovýpravný typ filmu přemostí bezezbytku originální kreativitou. Už jen ta vším prolínající symbolika kola - od hluboce výstižného motta ze samé expozice filmu přes jeho zapojení do jednotlivých chronologických předělů/významových intermezz, neustálých detailů jeho součástek až po jeho včlenění do dějové osy snímku. Ta fascinace detaily, které jsou navíc v neustálém pohybu, spolu s podmanivou a vnitřně znepokojivou hudbou skupiny Midi lidi (skutečně výtečná složka filmu skvěle se propojující se složkou obrazovou) vytváří podprahově vnímanou dynamiku, jenž nemá v českém polistopadovém filmu příliš obdoby. Dochází tak k umělecky silnému efektu - apriori strnulá fasáda filmu v sobě ukrývá nečekanou sílu, zdánlivě fádní příběh zase nečekané přesahy a vnitřní pnutí. Dnes už je velmi obtížné přijít v žánru válečného filmu z 2. světové s něčím novým a originálním, téměř vždy tvůrce opakuje již vyřčené a zobrazené, Marek Najbrt však dokázal uchopit danou problematiku i žánr zcela nově a natočil sugestivní a vysoce sofistikované drama s prvky experimentu, v němž hraje prim nezvyklá dualita - historická látka a dobové drama podávané výhradně moderní filmovou řečí a moderními výrazovými prostředky. Navíc je tu velmi silný prvek postmoderního přístupu v mísení jednotlivých rovin, hry na dobový fenomén filmu (a dalších médií) v kontrapunktu s fiktivním utvořením reality protektorátu (charakterizace jak řečí, tak i jazykem filmovým). Protektor má v povaze se ptát, táže se po hranici vnitřní a vnější kolaborace, nastoluje otázku oběti a také reflektuje český sklon k opakování traumatu - k přijímání totality. Marek Najbrt konečně posunul moderní českou kinematografii blíže tam, kam patří...do Evropy... (30.05.2010)

Takže teď už nám chybí jen film o smějících se bestiích, nebo se příští rok bude rovnou točit o „srali na něj mouchy“? Kdoví? Každopádně se jistě bude líbit, pokud technicky bude na výši, obsahově bez nápadu a poselstvím opět jen o poprsí. Protektor jest prý filmem bořícím klišé o životě v 1. republice, formálně inovační, herecky nadprůměrný, odvážný atd. Ovšem, fakta jsou trochu jiná, odehrává se v letech 1938-1942, nikoli na pozadí, ale přímo v soukolí událostí, které vrcholí atentátem na zastupujícího říšského protektora. Pakliže bych se měla posadit z polopaticky podané informace, že lidé fungující v oficiální kultuře druhorepublikové a protektorátní, se ve svém soukromí věnují sexu, dokonce podvádějí a nemluví vždy spisovně, žila bych zřejmě někde ve skleníku. Co mi bylo sděleno dále? Vycházející kino hvězda nosí paruku. Hm. Promítač může být zloděj, fetišista a feťák. Hm. A co dál? Nic. Hm! Naopak, čemu jsem musela čelit? Zneužívaní několika raritních archivních materiálů, které dodnes neexistují ve své původní podobně v širokém povědomí, takže nemohou mít pravý účinek v hraném filmu. Je to zejména post atentátní Aktualita a animovaný Hurvínek, v druhém plánu pak bez ladu a skladu ustřižený kus Směrů života. Vezmu-li dále v úvahu, že Jana Plodková neumí mluvit do filmu a velké množství vedlejších rolí obsadili komici typu Poláška nebo Budaře, je mi teskno. O vyloženě trapných momentech Ornestově ani nemluvě… Schválně, kolik z vás zná práci Járy Beneše? Dále tu bohužel straší naprosto neuvěřitelná Sandra Nováková a štěkne si i Petra Nesvačilová. Sandra ani nehraje, pouze stejně jako hlavní hrdinka ukáže hrudník. Veškeré reálie přelomu 30. a 40. let jsou neskutečně umělé a věrohodné asi jako vyholené temeno Marka Daniela, který jako jediný se svým výkonem blíží označení herce. Přesto by ani v jeho případě nezaškodila výraznější práce na zvolených replikách. Za cele akceptovatelný výkon považuji výlučně světlé momenty Richarda Stankeho, který si i s němčinou poradil bravurně. Fiktivní film Druhý život a jeho šlágr Když zavřu oči s ústředním refrénem o růžovém kukátku pak celku nasazuje jasné parohy. Jestliže filmová hrdinka Hana natáčí variaci na film Karla Špeliny, samotný Protektor by byl rád, kdyby dosáhl umění Medeotti-Boháče. (21.06.2010)

Protektor je pro mě překvapivě poměrně špatně uchopitelný film a po jednom zhlédnutí jsem si dlouho nebyl jist jaké hodnocení mu přisoudit. Důvodem jsou dva diametrálně odlišné pohledy, kterými musím k filmu přistupovat. Tím prvním je hodnocení děje, ze kterého jsem nebyl nijak nadšen. Pokud z kostry odejmeme všechna ta okrasná cingrlátka, zůstane nám poměrně triviální kostra, která nemá nápaditosti ani co by se za nehet vešlo. Sonda do života dvou manželů, mezi které je vlivem nově nastupujícího režimu vražen „zátaras“ (překážka či jak to nazvat), dnes již nikoho příliš nepřekvapí. O to hůře, že tenhle snímek ve své hlavní dějové lince nepřichází s žádnou nečekanou odbočkou a dopajdá k rozhodně ne nečekanému konci (trestu?). Jenže je tu i druhá rovina a ta je příjemně osvěžující a pro mě i velmi překvapivá. Protektor je ve svém pojetí doby velmi moderní. Podobně jako např. Marie Antoinetta se nebojí používat současných výrazových prostředků k zobrazování minulosti. Nejde tu jen o elektronický hudební doprovod, ale zejména o chování a obecnou mluvu jednotlivých postav, které jsou svým vyobrazením velmi blízké dnešním lidem. Přiblížení doby tak probíhá pouze díky kostýmům, prostředí a dobovým reáliím (těm se ovšem nepodřizuje!). Ve výsledku na mě tento nadmíru sympatický počin působil jako příjemná, jemně přidrzlá divadelní inscenace obohacená o moderní přístup, nejsem si však jist, nakolik je potlačen onen český element, který znemožňuje přijetí filmu v cizině. (04.05.2010)

TO JE NĚJAKÁ BEZPEČNÁ NEBEZPEČNOST. Ten Protektor za těch třináct let vůbec nezestárl, naopak. Trochu o "české povaze" a hodně o tom, že v mnoha dobách je "okupace ochrana." Skvostné dialogy, dobová Praha inscenovaná v podstatě v pár ulicích a přesto je to tak hodnověrné. Trochu váhá možná jen Marek Daniel, ale to už je jen malá chyba. Navíc ta vynikají hudba od Midi lidi! 90%. (13.10.2022)